Stříbrná mince 200 Kč Založení české spořitelny Böhmische Sparkasse 200. výročí 2025 standard

Pamětní stříbrná mince Založení české spořitelny Böhmische Sparkasse 200. výročí, kterou vydává Českoá národní banka v nominální hodnotě 200 Kč, je ražena v kvalitě proof a standard. 

Autorem pamětní stříbrné mince je akademický sochař Zbyněk Fojtů. Odborná komise ČNB vybrala jeho návrh k realizaci "za dokonalé ztvárnění symbolů spořitelny, části lícní strany bankovky a první vlastní budovy na Národní třídě".

Lícní strana znázorňuje koláž 3 motivů, a to fragment bankovky Privilegované rakouské národní banky 50 zlatých (z roku 1825), emblému s postavou svatého Václava a nápisem Česká spořitelna v Praze a fragmentu výroční zprávy Böhmische Sparkasse.

Na rubové straně je pak ztvárněna část budovy České spořitelny na Národní třídě a grafické prvky vkladních knížek. Koláž je doplněna symbolem spořitelnictví, který znázorňuje včela.

Spořitelny jsou jedním z nejstarších typů moderních peněžních ústavů, které stály u zrodu novodobé ekonomiky. Na přelomu 18. a 19. století se jejich vývoj soustředil na britské ostrovy a německy mluvící země. První spořitelna v habsburské monarchii, Erste oesterreichische Spar-Casse, byla založena ve Vídni v roce 1819.

Ve snaze onapodobnit tuto vídeňskou instituci začaly v první polovině 20. let 19. století postupně vznikat podobné ústavy i na jiných místech monarchie, a to zpravidla v hlavních městech jednotlivých zemí tehdejšího Rakouska. Po krajinské Lublani (1820), tyrolském Innsbrucku a vorarlberské Bregenzi (1822) a posléze po dolnorakouském Hollabrunnu (1824) byla v roce 1825 založena spořitelna v Praze, která se stala jednou z nejvýznamnějších v českých zemích.

Ve zdejším tisku byla již v průběhu první poloviny 20. let uveřejněna výzva k upisování základního fondu zamýšleného ústavu, apelující především na českou šlechtu a zámožné pražské měšťany. Fond ve výši 12 000 zlatých konvenční měny měl být finanční zárukou budoucím střadatelům. Na výzvu zareagoval kníže Rudolf Colloredo-Mansfeld s částkou 300 zlatých a po něm následovali i další upisovatelé z řad šlechty a movitých měšťanských vrstev. Mezi přispěvateli se objevil i císař František I. s částkou 2 000 zlatých. Spořitelna zahájila svou činnost v 12. února 1825. Den založení (12. únor) nebyl náhodný, protože to bylo datum narozenin tehdejšího panovníka císaře Františka I. 

Spořitelna v Praze se stala jednou z největších spořitelen u nás a postupně ji začaly dohánět i další jazykově české ústavy, jako Městská spořitelna pražská (zal. 1875) a Spořitelna v Plzni (zal. 1857). Po roce 1989 vzniklou Českou spořitelnu, akciovou společnost, koupil rakouský peněžní ústav Erste Bank der oesterreichischen Sparkassen, čímž se uzavřel vývojový oblouk zahájený v roce 1825.

Zajímavosti:

• Vůdčí myšlenkou zřizovatelů České spořitelny byla snaha pomoci drobným lidovým vrstvám. Možnost ukládat skromné peněžní částky v ústavu měla podpořit smysl pro spořivost a pracovitost mezi obyvatelstvem.
• Původně poněkud složitý název „Samostatná pokladnice pro hlavní město Prahu a Čechy“ byl později zkrácen na „Česká spořitelna / Böhmische Sparkasse“.
• V dalších dvou desetiletích pak v Rakousku vzniklo – v zásadě stejně jako v Praze podle vzoru vídeňské spořitelny – ještě dalších 10 spořitelen.
• Ještě v první polovině 20. let 19. století – tedy před zakladatelským počinem Pražanů – vznikly v Čechách dva menší peněžní ústavy. Byla to jednak spořitelna na clam-martinickém panství ve Smečně, jednak (z podnětu tehdejšího významného matematika a filozofa B. Bolzana založený) ústav v Těchobuzi na Mladovožicku. Význam těchto nevelkých podniků byl však vysloveně lokální.

(zdroj: ČNB, Wikipedie, AI)

Mít vlastní minci je IN!

Bankovka 50 zlatých, fragment které byl použit na lícní straně mince